S celou třídou jsme vyhráli studijní pobyt na Marsu, abychom se poučili, jak tam probíhá terraformace. To je pěstování rostlin a vůbec předělávání planety, aby se tam žilo jako na Zemi. Taky je potřeba sehnat vodu. Nedávno jsem slyšel jeden nápad, že voda by se dala načerpat nějakou nano-hadičkou z měsíců Jupitera. Tak takhle se to zrovna nedělá. Místo toho se přivážejí z Kuiperova pásu ledové komety… víte, co to je Rocheova mez? Asi ne.
Tak jinak. Zkrátka, byli jsme na Marsu a náhodou jsme s Alanem vlezli do odpadní trubky, a protože tam byly kamery, nakonec nás vyslýchali na ochrance. Ale my jsme za to nemohli, tu kometu chtěli shodit na Zem piráti. Ne že bych byl nějakým zastáncem autorských práv, tu a tam si taky něco zkopíruju, jako všichni, nicméně politicky činný dosud nejsem. Na rozdíl od jistého… jméno teď zatím nebudu prozrazovat.
Jo, ještě s tím Erosem. To je planetka, jejíž dráhu bude potřeba nově vypočítat. Kdyby vědci nevěděli, jak na to, můžou se zeptat našeho spolužáka Rafaeloviče. On jim rád pomůže, v zájmu světové vědy, a taky aby už někdo mohl zaletět pro raketu Gustav Adolf, která na Erosu bohužel zůstala. Nebo naštěstí. Řekl jsem to dobře, Alane?
– Ještě jsi nemluvil o Maxovi. Jak jsme chodili na geologické výpravy.
– No, to bych musel mluvit taky o Lucii a tyhle soukromé záležitosti bych tu nerad ventiloval.
– Hrdinský čin není soukromá záležitost. Klidně povídej.
– Přece nebudu chválit sám sebe. Řekni to ty.
– Já jsem u toho nebyl.
– Neštvi mě. Ale víš, Alane, jeden hrdinský čin mi v té knize ještě chybí.
– A jaký?
– Měli jsme dát Krempnerovi na budku. Co?
– Ách jo.
Dana a Rudolf Mentzlovi: Piráti na Marsu. Vydalo nakladatelství AGA (Aldebaran Group for Astrophysics) 2013.