Hrdinství. Odvaha. Připravenost postavit se k nesnázím čelem. V písních jsou oslavovány a písněmi jsou probouzeny. Aspoň někde a někdy.
U nás se celkem málo setkáváme s vlasteneckými písněmi. Máme naši hymnu Kde domov můj, ještě z 19. století, a v ní skrytou myšlenku, že každý národ a každý člověk má svoji zemi, předurčenou a „v dědictví mi danou“. Nelze říci, že by naše hymna byla dnes neaktuální. Možná si ani neuvědomujeme, jak hluboce je v nás zakořeněná. Jeden můj známý z Polska byl překvapen, že se u nás hraje hymna v televizi na Silvestra. V Polsku je vlastenectví více viditelné, ale o silvestrovském večeru mají Poláci jiné zájmy než „hymn narodowy“.
Vlasteneckých písní je v Polsku mnohem více než u nás. Stále ve mně zůstává vryt zážitek, když jsme s manželem a synem navštívili oslavy Varšavského povstání. Na náměstí Pilsudského se v rámci oslav koná každý rok koncert s názvem „Varšavané zpívají nezakázané písničky“. Celý večer se hrály a zpívaly písničky Varšavského povstání a jiné vlastenecké písně.
Na závěr zazněla píseň Varšavské děti, strhující a pro mě nečekaně moderní. Byla složena ještě před povstáním a v den výbuchu povstání, 1. srpna 1944, nahrána na gramofonovou desku, aby ji bylo možné vysílat v programu konspirační radiové stanice Błyskawica. Je to píseň, která v sobě zachycuje nadšení, s jakým Poláci vstupovali do povstání, a je schopná vyvolávat nadšení davů. V moderní hudební úpravě působí i na současné posluchače. Zde můžete vidět záznam z letošního koncertu na počest povstání.
Výraznější úpravu skladby provedla r. 2014 známá slovinská skupina Laibach. Jejich zpracování je zde. Výstižně řekl jeden posluchač na YouTube, že tato verze v sobě zachycuje nostalgii, touhu, hrůzu, strach, pochybnosti, bezmoc a naději… Přibližuje nám děsivou dobu, ze které píseň vyrostla.
***
Přemístěme se nyní do země, kde vlastenectví není vzpomínkou na minulost, ale každodenní skutečností. V Izraeli neustálá válka o existenci vede k intenzivnímu prožitku sounáležitosti. Náboženské a vlastenecké písně zde mají nanejvýš praktickou roli, spojují národ a dávají sílu k životu a k boji. Po hudební stránce se podobají běžné populární hudbě a jistě i proto jsou u mladých lidí oblíbené. Přesvědčte se sami na videu, zachycujícím izraelské vojáky během přestávky, po které se mají vrátit do bojové zóny v pásmu Gazy.
V klipu nejprve slyšíme konec náboženské písně „Hashem melech“, což je cover verze jednoho z hitů světové populární hudby. Následuje píseň „Mi Shemaamin“, kterou zpívá Eyal Golan. Text nám říká, že tento národ je jako rodina a Izrael zůstane vždy na mapě. Celou píseň s anglickými titulky můžete slyšet zde.
***
Předpokládám, že vlastenectví jen tak nevyhasne ani u ruského národa, pověstného oslavováním svých „gerojů“. Tentokrát se mi podařilo narazit na píseň zcela mírovou, ale naplněnou niternou láskou k Rusku. Přestože vznikla na konci 20. století, má poetiku starých lidových písní z dob, kdy se žilo v bezprostředním kontaktu s přírodou. Autorem slov je A. Šaganov, autorem hudby I. Matvijenko. Zpívají Pelageja a Darja Moroz zde.
Vztah k půdě je samým kořenem vlastenectví. Protože každý národ má svoji zemi a každý jednotlivý člověk má svoji zemi. Někde musí být pole, na kterém se pěstují potraviny přímo pro mě. A pokud se o tuto naši půdu nestaráme, neznamená to, že jsme se zbavili své závislosti na ní.