Reklama
 
Blog | Dana Mentzlová

Literární hodnota Rukopisů 2

Aby seriál o Rukopise královédvorském a zelenohorském nebyl příliš jednostranný, nechám před dalším literárním rozborem zaznít hlasům druhé strany. Jak odpůrci pravosti vysvětlují vysokou literární hodnotu Rukopisů? Zde je důležitý pojem: paralely, neboli parallelná místa, jak říkal Masaryk, čili místa podobná s jinými texty.

Zájemci o Rukopisy nacházeli v jiných literárních dílech podobné výrazy. Za desítky let bylo objeveno různých shod velmi mnoho. Jejich hledači si vysloužili přezdívku „lovci paralel“. V následující tabulce vidíte shody s úryvkem, který jsme si zde četli minule, jak je našel Masaryk a další. V závorce je uvedeno, odkud text pochází. Většina (zde) je z překladů Josefa Jungmanna.

 

těžcí meči po bocéch jim visá

Reklama

po boce mu visel meč, strah Satana hrozný (Jungmann, Ztrac. ráj)

vznide chrest i drnket ostrých mečév

ač jim skrz trub a bubnů chřest slyšet nebylo vřesku (Jungmann, Ztrac. ráj)
a bubnů chřest a ciňků zvuk (Jungmann, Lenka)
lomoz ratiští a leskot mečů byl hrozný, padaly terče, a rušily se přilbice (Letopisy trojanské)

I by klánie, i by porubánie,

i by lkánie, i by radovánie

Náramné bylo zmítání a lkání hluboké! (Jungmann, Ztrac. ráj)

krev sě valé jak bystřiny dščevy a krev v potocích se řinula (Torquato Tasso)

Uh, by ryk, sténánie žalostivo

plodí hrozné ryky (Jungmann, Lenka)

pod ocelí chrabrost, udatenstvie,

pod helmiciú velebyster věhlas

Pod nespatou jeho hvězdnou přílbicí stkvěla se v svých prvotinách zmužilosť (Jungmann, Ztracený ráj)

když mu teplú krev sě udá zřéti udá mi se zříti dobročinný strom (Jungmann, Ztracený ráj)

 

Masaryk v Athenaeu roku 1886 k paralelám napsal:

„Předkládajíce prvou čásť parallelných míst k básním obou rkpů, chceme soudného čtenáře přesvědčiti, že slovesný a umělecký obsah obou rkpů nevymyká se době, ve které byly objeveny, a že tedy neplatna jest námitka, že by okolo r. 1817 něco podobného jako je RK a RZ se nebylo mohlo složiti.“

U výše zmíněných paralel se soudný čtenář (doufám) nedá zlomit tak snadno. Paralely k epickým písním Rukopisů vypadají všechny přibližně takto, jde o shody v několika slovech. U lyrických písní lze místy najít větší podobnost. Nejnápadnější je zřejmě podobnost písně Róže se dvěma ruskými lidovými písněmi:

Ach, ty róže, krásná róže,
čemu si raně rozkvetla,
rozkvétavši pomrzla,
pomrzavši usvědla,
usvědevši opadla?

 

 

Večer seděch, dlúho seděch,
do kuropěnie seděch,
nič  doždati nemóžech.
Vsě dřiezhy, lúčky sežech.

 

 

 

Usnuch; snieše mi sě ve sně
jako by mně nebošce
na pravéj ruce s prsta
svlekl  sě zlatý prstének,
smekl  sě drahý kamének.
Kamének nenadjidech,
zmilitka sě nedoždech.

Ach ty sade, můj sadečku,
Zelený sade, můj vinohrade,
Čemu ty, sade, raně rozkvétáš,
Rozkvétavši, sade, usycháš,
Zemi listím, sade, ustýláš?

(Na to dívka se sadem rozmlouvá a s milým, aby buď přicházel, neb odřekl a pokračuje)

Já večer, večer mladičká,
Dlouho večera proseděla,
Až do samého svítání,
Vše loučky jsem spálila,
Všechny družky unavila,
Pořád tebe, můj milý, očekávala.
 
(Tím končí píseň. V jiné ruské písni dívka milému vzkazuje, že měla zlý sen)

Jakoby mně mladinké
Na pravé ruce na malíčku
Rozsmeknul se (razpajalsja) můj zlatý prsten,
Vypadal z něho drahý kámen,
Rozpletal se můj rusý vrkoč,
Vypletala se růžová pentle,
Růžová pentle Jaroslavská,
Dar mého milého,
Přestatného dobrého junáka.

 Zjednodušeně řečeno, buď obě ruské písně zkompiloval Václav Hanka či jiný geniální falzátor, nebo jde o podobnost mezi lidovými písněmi, jaká je pochopitelná při omezených námětech lidových písní, při jejich společné poetice a šíření bez ohledu na autorská práva. Jak jsme viděli minule v diskusi, také hrdinská epika má společnou poetiku, určitý způsob výběru obrazů, a paralely u ní vznikají jakoby samy od sebe.

Obliba paralel neustává ani v současnosti, přestože již Šalda kritizoval tuto metodu (nemluvil přímo o Rukopisech) slovy: „… Jenže takovým mozaikovým způsobem je možno snad dláždit chodník, ale ne pojmout a promyslit básníka a tvůrce rozkřídlení třebas i sebe skrovnějšího a nepatrnějšího“. Přesto byla „inspirace padělatele“ hledána dále. Julius Dolanský vydal v 60. letech dvě knihy, kde kromě různých paralel s jihoslovanskou a ruskou poezií vyslovil též teorii, že hrdina jedné písně Rukopisu královédvorského Beneš Heřmanóv má své jméno podle albánského hrdiny jménem Skenderbeg ban. Je to prý jednoduchá přesmyčka Skenderbeg ban – Benes German.

Také Dalibor Dobiáš v nejnovějším vydání RKZ (2010) zmiňuje různé paralely. Například k veršům

I by bojeváno dlúho kruto,
až noc temná konec bojem zdieše.

uvádí paralelu ze zpravodajství o napoleonských válkách z r. 1815: „I nastaltě boj tuhý, jemuž jen temná noc konec učiniti mohla“. Nakolik tato podobnost svědčí o padělání Rukopisů, nechť posoudí laskavý čtenář sám.

Tolik prozatím k paralelám a všechny čtenáře tímto povzbuzuji ke hledání dalších:)

Na závěr se chci omluvit, že seriál o RKZ, který z těchto blogů doufám vznikne, nebude psán systematicky. Bylo by to pro mě příliš náročné a pro čtenáře možná suché. Stručný přehled sporu o pravost RKZ je zde.