Sousloví „kulturní práce“ mě poprvé oslovilo ve vzpomínkách Albína Bráfa. Asi to vyřkl Masaryk. Každopádně byla kulturní práce důvodem, proč se přátelé Bráf, Masaryk a Storch jednoho pozdního večera pustili do sporu a při návratu ze sobotní večerní společnosti šli v živé diskusi na Smíchov ke Kinského zahradě, zpět k Oujezdské bráně a opět na Smíchov do Karlovy ulice, kde Masaryk bydlel.
Hádku vyvolal výrok Masarykův, stojí-li zápas o zachování naší národnosti za oběti, jež se mu přinášejí; nebylo-li by v kulturní příčině pro nás výhodnější připojiti se k nějakému velkému kulturnímu národu a uvolniti síly, nyní zápasem o zachování národnosti mařené, pro positivní práci kulturní, jejíž ovoce by nám z bohatého zdroje mocného kulturního života hojně plynulo, získali bychom větší horizonty a t.p.
Tak se uvažovalo kdysi. Ještě za komunistů byla jasně pociťována důležitost kulturní práce. Dnes ten pojem zní zastarale. Ostatně i slovo „kultura“ zní moc vznešeně. Dnes tu věc diváci vnímají jako zábavu a ti na druhé straně obrazovky jako seberealizaci.
Přesto se stále najdou lidé, kteří nad kulturní prací nezlomili hůl a pracují, slovy básníka, s chutí usilovnou na národa roli dědičné. Líbí se mi klipy ortodoxních židovských zpěváků na YouTube. To, co v nich vidíme, je obdivuhodná kulturní práce, ale zároveň i zábava. Podívejme se na ně.
Ari Goldwag: Hashem Loves You (Bůh tě miluje). Život je někdy otrava a ještě člověka na ulici zastavují obejdové. „Bratře, víš, že tě Bůh miluje?“ „Já vím, já vím,“ kýve Ari Goldwag. A pak najednou nejen víte, ale i chápete, že je to pravda.
Lipa Schmeltzer: návštěva u vojenské jednotky Nahal Haredi. Tato jednotka umožňuje ortodoxním Židům bránit svou vlast a zároveň dodržovat náboženská pravidla. Lipa její činnost dlouhodobě podporuje. Lipa není žádná zhýčkaná hvězda, umí roztancovat lidi na svatbě a nedělá mu problém ani rozhýbat vojáky a sám mezi nimi s vervou poskakuje. V klipu také prozrazuje, jaké myšlenky se skrývají za jeho usměvavou či vážnou tváří. Chtěl by něco udělat pro svoji zemi, pro židovský národ.
Yeshiva Boys Choir: Shabechi. Klip z počátků slavného pěveckého sboru je ještě neumělý, amatérsky filmovaný a sestříhaný, ale záběry dětí vypadají tím skutečněji. Text je z žalmu 147/12-13: „Chval, Jeruzaléme, Hospodina, chval Boha svého, Sione. Nebo on utvrzuje závory bran tvých, požehnání udílí synům tvým u prostřed tebe.“ Obdivujme i pana učitele, který děti vede, ale v klipu se drží stranou. Jeho práce s dětmi se stává prací na kulturním poli celého národa, takže jeden nadšený posluchač dole v komentáři sděluje: I´m in love with my culture!
U nás si z hodin české literatury zřejmě leckterý student odnáší dojem, že hlavním úkolem umění je nastavovat zrcadlo nebo provádět nějaké psychologické ponory. Písně ortodoxních Židů se bez toho obejdou. Přinášejí však dobrou náladu a pomáhají budovat pospolitost. A to je aktuální už několik tisíciletí.