1995
„Dneska je potřeba nakopat brambory, už nám došly.“
„Ach jo. Zrovna jsem chtěl spravit tu síťku na okno. Teď abych všeho nechal a šel kopat brambory. Půjdeš mi je vybírat?“
„To je nemůžeš vykopat sám?“
„Víš, jak se to špatně dělá, když se musíš pořád shýbat dolů k zemi a zase narovnávat?“
„No jo.“
„A než ty mrňavý oškrábeme, to bude práce.“
2001
„Letos už nebudeme mít brambory. Babička říká, že to nemá cenu. Když zaplatí Pepikovi za zorání a za vyorání a té práce k tomu, to je lepší si je koupit v supermarketu. A už jsou umyté.“
„Sláva, konečně si je budeme moct koupit.“
2009
„Klárko, nevymýšlej si. To my, když jsme byli malí, vždycky jsme šli někam na procházku a tam prodávali třeba párky v rohlíku, nebo palačinky, vonělo to tam, měli jsme na to chuť a tatínek povídá: Doma máme brambory.“
2010
„Máma prodává brambory. Má je sice dražší než v obchodě, ale lidi si je chválí, že jsou dobrý.“
2011 (už na vlastní zahrádce)
„Tak co bysme tam zasadili?“
„Zeleninu se mi tam nechce dávat. Je s tím práce, nejenom ji vypěstovat, plít, ale pak to ještě sníst.“
„Jahody tam taky nechci dávat, děti je netrhají. Posílám je tam a stejně pořád sedí u počítače.“
„Dýni tam taky dávat nebudem, to by bylo dýně, že bysme se z toho zbláznili.“
„Tak zasadíme brambory. Těch pár metrů můžu vykopat sám, dáme je do sklepa a postupně sníme.“
„To je pravda. Brambory mají tu výhodu, že vydrží, nemusí se spotřebovat hned, ty určitě sníme. Máme na to celou zimu.“
„Stejně bych je musel kupovat.“
2012
„Ale že ty brambory nejsou moc pěkný. Myslím jako na vzhled. Ta rostlina moc dobře nevypadá. Na tom by vědci měli ještě zapracovat.“
„Musíš se na ně dívat jako venkovský člověk. Počkej, až přijede Marcelka. Ta řekne: pěkný brambory!“
– o týden později –
„Pěkný brambory!“
