Reklama
 
Blog | Dana Mentzlová

Položit třtinu na délku

V minulém díle jsme si osvětlili, co jsou paralely, a nyní se dostáváme se ke speciálnímu problému Rukopisu královédvorského, a tím je paralela s Milionem. Vzpomeneme na Marka Pola, který pobyl řadu let v Číně ve službách mongolského císaře Kublaj chána.

Veliký Čingis chán, rodným jménem Temüdžin, sjednotil mongolské kmeny a zahájil ohromnou expanzi mongolské říše. Podrobil si Tatary a další kmeny. Mongolové přešli velkou čínskou zeď a r. 1215 dobyli Peking. Při postupu na západ dobyli karakitanskou říši a Chorezmii (dnešní Uzbekistán). Pak postupovali na Kavkaz, Krym a Ukrajinu. Roku 1240 mongolská (tatarská) vojska zpustošila Kyjev. Hrůza z Tatarů, jak byli tehdy nazýváni, začala doléhat do Evropy. V následujícím roce obsadil jeden proud Tatarů Maďarsko a druhý proud vtrhl do Polska. Po vítězství u Lehnice táhli Tataři z Polska přes Moravu do Maďarska, čímž se obě skupiny opět spojily. Koncem roku 1241 se Tataři z Evropy stáhli, prý z důvodu smrti velkého chána Oktaje.

 O bojích s Tatary na Moravě vypráví píseň z Rukopisu královédvorského, zvaná „Jaroslav“. V písni je místo, líčící věštění tatarských čarodějů před bitvou. Výsledek věštby určí, kdo v bitvě zvítězí. Toto místo se nápadně shoduje s úryvkem cestopisu Milion italského cestovatele Marka Pola.

Úryvek z písně Jaroslav ve staročeském znění a v novočeském převodu:

Reklama

Kublaj káže vsěm svým čarodějém,
hadačém, hvězdářém, kúzelníkóm,
aby zvěstovali uhodnúce,
kteraký by konec boj jměl vzieti.
Sebrachu sě naliť čaroději,
hadači, hvězdáři, kúzelníci,
na dvě straně kolo rostúpichu
i na dlí trest črnú položichu
i ju na dvě pólě rozcepichu.
Prvéj póle „Kublaj“ imě vzděchu,
vteréj póle „králi“ imě vzděchu,
vetchými slovesy nad sim vzpěchu.
Počechu třti spolu vojevati,
i tresť Kublajeva svícezíše.
Vzradova sě mnostvie vsěho luda,
prokní teče ruče koněm svojím
i do řad sě voje postavichu.

Kázal Kublaj všem svým čarodějům,
hadačům, hvězdářům, kouzelníkům,
aby uhodli a zvěstovali,
jaký by ten boj měl konec vzíti.
Sebrali se ihned čaroději,
hadači, hvězdáři, kouzelníci,
do dvou stran se v kruhu rozestoupli,
na zem kouzelný prut položili
a jej na dvě půle rozštěpili.
Prvé půli jméno Kublaj dali,
druhé půli jména králů dali,
dávná zaklínadla nad vším pěli.
I počaly pruty spolu zápas
a ten Kublajův vítězem zůstal.
Zaradovalo se množství lidu,
každý spěchal se svým rychlým koněm
a do řad se vojska postavila.

 

A nyní úryvek ze staročeského překladu Milionu z 15. století. Shodu objevil J. Jireček a chápal ji jako důkaz pravosti RK. Soudil, že staročeský překladatel Milionu musel znát píseň z Rukopisu královédvorského.

„Tehdy Chinchiš, Tatarskej král, přikáže čaroděníkóm a hvězdářóm svým, aby pověděli uhodnúce, kterakej by konec jejich boj měl vzieti. Tehdy ti odpověděli a na dvé rozdělili trsť na dlí i položie před sebú na zemi, a jednej straně převzděli Chinchiš a druhej Uncham, i řekli královi: „Když my budem čísti v svých knihách nad těmi trsťmi rozščepenými, tehdy tě dvě polovici trsti budú spolu bojevati; a ten král svítězí v boji, čiež polovice tej trsti na druhej usedne.“ Tehdy když sě veliké množstvie lida sběhne k přihlédání, a tak když ti čaroděníci a hvězdáři sú čtli v svých knihách, oně dvě polovice trsti hnuchu sebú, a zdáše sě, by jedna polovice proti druhé povstávala. Tehdy ta polovice Chinchišova položí sě svrchu na polovici Unchanově. Uzřevše to Tatarové a ujistivše sě budúcím sviecezením, veselili se a posilili sú sě velmi.“

Marco Polo pobyl 16 nebo 17 let ve službě slavného Kublaj chána, mongolského (tatarského) císaře Číny, spolu se svým otcem a strýcem. Vrátili se do Benátek r. 1295. Ve svém domě vyložili bohatství a skvosty, které si přivezli z Asie. Proto byl jejich dům nazván domem milionářů, Corte dei Millioni, a Marco Polo nazýván Marco Millioni. Brzy nato byl zajat v bitvě a odvezen do vězení do Janova. Zde s ním byl spisovatel Rusticiano da Pisa a ten podle Markova diktátu sepsal vyprávění o jeho cestách francouzsky r. 1298. Kniha neuvěřitelných zážitků s názvem Milion byla přeložena do latiny kolem r. 1320.

U nás se zachovaly čtyři rukopisy latinského překladu a jeden, již citovaný, rukopis staročeského překladu. J. E. Vocel zjistil krátce po Jirečkovi, že paralela není pouze v českém překladu, ale příslušné místo je i v latinském znění, takže nemohlo být převzato do Milionu z písně Jaroslav, o níž Marko Polo neměl tušení. Přiklonil se k domněnce, že autor Jaroslava znal Milion v latině anebo nejspíše v češtině. Rukopis královédvorský se jazykově a stářím písma klade do 14. století, takže by převzetí bylo možné.

Úvahu dále rozvinul Jan Gebauer. Ubezpečil se, že autor Jaroslava čerpal z Milionu českého: protože v Jaroslavu se říká, že čaroději položili třtinu na délku. To je podezřelé, „neboť o tenké dlouhé věci, jakou je třtina, nepřijde nikomu říci, že ji položil na délku – poněvadž na šířku ani na tloušťku ji položiti nelze“. V českém Milionu praví se, že čarodějníci „na dvé rozdělili trsť na dlí i položie před sebú na zemi“, tj. na dlí patří k rozdělili, na délku třtinu rozštípli.

V Poučení o padělaných Rukopisích královédvorském a zelenohorském  (1888) proto Gebauer píše: „omyl ten je bezpečným svědectvím, že skladatel Jaroslava čerpal z Millionu českého.“

A navíc, tento jediný rukopis českého překladu Milionu byl v rukou Václava Hanky. Rukopis královédvorský byl objeven 16. září 1817. Krátce předtím, 3. srpna 1817, napsal Hanka Dobrovskému, že má rukopis Milionu u sebe. Staročeský Milion se uchovává v Národním Muzeu a je na něm razítko „Z Hankových“.

Co na to obránci pravosti? 

Staročeský rukopis Milionu je sice z 15. století, ale je to opis starší verze, což uznával i Gebauer. Původní staročeský překlad mohl vzniknout po roce 1320.

Josef Letošník (1910) dokazoval, že autor českého Milionu čerpal z Jaroslava. V Rukopise královédvorském čteme: „aby zvěstovali uhodnúce, kteraký by konec boj jměl vzieti“. V latinském Milionu chybí slovo „uhodnúce“, doplnil je jako nadbytečné slovo autor písně Jaroslav, aby dostal desetislabičný verš. Staročeský překladatel Milionu nepsal ve verších, a přesto slovo „uhodnúce“ použil, ačkoli je nepotřeboval a v latinském originálu nebylo.

Letošník dále nalezl podobnost s věštěním Skythů u Hérodota, kteří hádali z otýpek vrbových třtin. Otýpky kladli na zemi a rozhrnuli je: pak pokládali třtinu po třtině a odříkávali kouzelná slova. Stejně tak v Jaroslavu prý nejde o jeden prut (jako v Bednářově převodu), ale o otýpku třtiny. Stébla po rozdělení na dvě poloviny představují dvě armády, bojující mezi sebou.

Položení třtiny „na dlí“ vykládal H. Jireček jako „na podlahu, na zemi.“ U Mareše (1929) nalezneme jiný výklad: „v Jaroslavu je zvláštní podrobnost, která není v Millionu: na dvě straně kolo rozstupichu i na dlí trst črnú položichu. to jest na dlí obou stran, potom teprve ju rozcepichu (ne: rozčepichu). Patří tedy na dlí (obou stran) správně k položichu; Gebauer se mýlil, ne skladatel Jaroslava.“

Přiznám se, že jsem Marešův výklad nejprve nemohla pochopit, dokud jsem se nezamyslela nad textem Rukopisu královédvorského: Na dvě straně kolo rozstupichu. Čaroději stáli v kole a toto kolo roztáhli na dvě strany, vznikl tedy ovál. Ovál má délku i šířku. A na délku tohoto oválu položili třtinu.

Na závěr nelehkých úvah ještě připomeňme možnost, kterou rozvedl Z. F. Daneš: že Rukopis královédvorský a zelenohorský byly oba nalezeny na zámku Zelená Hora, kde byly sepsány v době barokní. Co když se na zámku Zelená Hora uchovával také staročeský Milion a barokní autor jej použil při sepsání Rukopisů? Hanka totiž nikde neříká, kde k rukopisu Milionu přišel… Koukám, že v příštím pokračování bude nutné Danešovu teorii probrat podrobněji.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

(Čingis chán se ptá vrhačů losů. Ilustrace z knihy R. Bleichsteinera: Die gelbe Kirche.)