Němci zatlačovali jednotky polské armády na jihovýchod, směrem k dalšímu nebezpečí. Dne 17. září 1939 začala polské území bez vyhlášení války obsazovat Rudá armáda a zajala přibližně 250 tisíc polských vojáků. Z těchto válečných zajatců byli někteří zanedlouho propuštěni a 43.000 zajatců ze západopolského území bylo předáno wehrmachtu. Ostatní byli odesláni do pracovních táborů. Tajná služba NKVD z nich vybrala 15.500 vyšších důstojníků, policistů a příslušníků státní správy a umístila je ve třech speciálních táborech.
Německo-sovětská smlouva o hranicích a přátelství z 28. září 1939
Německá vláda a vláda Sovětského svazu vidí po rozpadu dosavadního polského státu jako výlučně svoji úlohu, obnovit v těchto oblastech klid a pořádek a zabezpečit tam žijícím národům mírovou existenci odpovídající jejich národnímu charakteru.
V březnu 1940 předložil Berija Stalinovi spis o polských důstojnících, policistech a dalších zajatcích v sovětských táborech, kteří se údajně pokoušejí pokračovat v kontrrevoluční práci, vedou protisovětskou agitaci a jenom čekají na osvobození, aby se mohli aktivně zapojit do boje proti sovětské moci. Dokument navrhuje použít proti nim nejvyšší trest – zastřelení. Trest se měl provést bez soudu a předvolání vězněných, bez obvinění.
Rozkaz k masovým popravám podepsal Stalin a další členové politbyra Komunistické strany Sovětského svazu. Kromě důstojníků měly být zabity ještě další tisíce lidí, většinou příslušníci inteligence.
Zajatci byli transportováni z táborů vězeňskými vlaky, nevěděli kam. Prý na práci do jiného tábora. Vlaky mířily do Katyně, Charkova, Tveru. Na nádraží jednotky s puškami a bajonety těsně obklopily skupiny vězňů.
Vraždy v katyňském lese na okraji předem vybagrované jámy. Vraždy ve sklepeních. Výstřely pistolí do týla. Proti odporu vězňů stačilo svázat jim ruce, nebo přetáhnout kabát přes hlavu a zavázat pod krkem, nebo použít bajonety. Neozbrojení se nemohli ubránit proti ozbrojeným.
Nedá se zvítězit nad větší silou. Růženec v ruce popraveného. Ani touha po záchraně, ani pevnost a vyrovnanost nepomůžou proti vraždicí mašinerii.
Ať odporovali nebo ne, bagr zahrnuje jámu hlínou.
O rok později Německo zaútočilo na Sovětský svaz. Polští občané v sovětských koncentračních táborech se dočkali amnestie, v malém městečku Buzuluku se začínají formovat jednotky polské armády. Vstupují do nich tisíce dobrovolníků, ale důstojníci nepřicházejí. Polští představitelé se po nich dotazují, od Sovětů dostávají vyhýbavé odpovědi.
Mezitím Němci dobývají rozsáhlá území, obsadili i oblast Katyně. Nález masových hrobů se rozhodli propagandisticky využít. V promyšlené kampani tisk, rádio a filmy informovaly o obětech a hrozivých detailech. Jenže mnozí neuvěřili, že by stát dělníků a rolníků, Sovětský svaz, mohl spáchat tak hrozný zločin. Soudilo se, že vraždy spáchali nacisté. Mezinárodní červený kříž odmítl vyslat na místo neutrální vyšetřovací komisi, protože Sovětský svaz s tím nesouhlasil. Němci tedy svolali do Katyně mezinárodní komisi ze zástupců sobě nakloněných států. Jejich nálezy však nezískaly víru u levicově naladěné části veřejnosti.
Konec pochybnostem přinesl až rok 1990, kdy Michail Gorbačov projevil hlubokou soustrast v souvislosti s katyňskou tragédií a prohlásil, že se jednalo o jeden z nejtěžších zločinů stalinismu. V roce 2010 byly elektronické kopie základních dokumentů o masakru na příkaz prezidenta Medveděva zveřejněny na stránkách ruské Federální archívní agentury.
Hřbitov obětí totality v Charkově: tabulky se jmény popravených důstojníků
Němci z propagandistických důvodů uspořádali pohřeb ostatků polských generálů
Klip o katyňském masakru zde. Pozor, drsné záběry. Obrazový doprovod: GhostDog780430, hudba: Sabaton – The Hammer Has Fallen. V závěru jsou použity záběry z filmu „Katyń“ Andrzeje Wajdy, jehož otec patřil mezi popravené.