Reklama
 
Blog | Dana Mentzlová

Jen když nejsi Hanka!

Příznivce Rukopisů královédvorského a zelenohorského tento týden potěšil stejnojmenný pořad z cyklu Historie.cs na ČT 2. V pořadu hovořil vědecký pracovník Národního muzea Lubomír Sršeň a Miroslav Hroch, historik působící na Karlově univerzitě.

Rozhovor moderovala Marie Šedivá Koldinská. Překvapila mě svou znalostí rukopisné tematiky, například pečlivým rozlišováním Rukopisu královédvorského (který objevil Václav Hanka) a Rukopisu zelenohorského, který nemá s Hankou přímou souvislost.

Název pořadu je narážka na Havlíčkův epigram:

„Karle, již těch hádek nech,“
povídala Fanka,
„buď si Slovan nebo Čech,
jen když nejsi Hanka!“

Reklama

Po krátkém představení Václava Hanky a Rukopisů byl zmíněn soudní spor Hanka-Kuh a oba historikové pohovořili  o analogiích Rukopisů u jiných národů, zvláště o Slovu o pluku Igorově.

Lubomír Sršeň shrnul výsledky svého zkoumání iniciál v Rukopise Královédvorském. Na základě starých popisů této památky došel k závěru, že Václav Hanka po nálezu v tomto rukopise přemalovával iniciály a dokonce provedl jejich zlacení, o kterém se dříve automaticky předpokládalo, že bylo na iniciálách již v době nálezu.

Berlínská modř v iniciále N, která byla r. 1887 pro Gebauera znakem padělanosti, se ocitla v Rukopise královédvorském dle dr. Sršně až roku 1852, tedy více než 30 let po jeho objevení. Václav Hanka byl knihovníkem Národního muzea, kde byly oba Rukopisy uloženy, a měl k nim neomezený přístup.

Je dobré si uvědomit, že pokud Hanka pozlatil iniciály Rukopisu královédvorského, padají tím některé „důkazy padělanosti“, předložené Ivanovovým týmem:

1. způsob zlacení neobvyklý ve středověku,

2. modrá barva pod zlatem v iniciále N (dle Bělohoubka naopak barva nikde pod zlato nesahá),

3. zlomek rukopisu Dekretum Gratiani, nalezený Hankou též v kostele ve Dvoře Králové, s neobvyklou zlacenou iniciálou podobnou zlacení Rukopisu královédvorského.

V pořadu jsme dále viděli rodný dům Václava Hanky v Hořiněvsi, slyšeli jsme o jeho studiích, o jeho velkém, až nezaslouženém, renomé mezi slavisty. Velkolepý pohřeb Václava Hanky na Vyšehradě ukázal, jak velkou vážnost měl Hanka mezi svými současníky. V době velkých rukopisných sporů r. 1886 jeho sláva začala upadat, byl považován za falzátora. Na začátku 20. století se dokonce po několik let soudilo, že se ve své ješitnosti podepsal do Rukopisu zelenohorského.

V hovoru o vlivu politiky na rukopisný spor byl zmíněn průzkum tzv. Ivanovova týmu v Kriminalistickém ústavu. Výsledky průzkumu odmítl Kriminalistický ústav zveřejnit, což Miroslav Ivanov vysvětloval politickými důvody. Lubomír Sršeň k tomu řekl, že výtky proti Protokolům Ivanovova týmu byly celkem oprávněné, protože průzkum nebyl udělán zcela důkladně a tak, jak by se předpokládalo.

Dále řekl (což se mi samozřejmě velmi líbilo), že kolem Rukopisů jsou stále otevřené otázky, které by se neměly zametat pod koberec, například otázka autorství. Kdo je autorem té úžasné, nádherné poezie? Václav Hanka psal také básničky, ale měly úspěch, pokud byly na lehkou, lidovou notu. Nebyl básník velkého rázu, který by dokázal vytvořit takovou kompaktní a působivou poezii, která z Rukopisů vyzařuje.

K tématu autorství pokračoval po střihu Jiří Urban z České společnosti rukopisné. Zmínil teorie, že Rukopisy vznikly spoluprací okruhu přátel Václava Hanky a k tomu dodal Nerudovu skeptickou poznámku: „Dva mazalové se spojí a budou malovat jako Rafael“.

Je vidět, že básnická hodnota Rukopisů – přes všechnu chemii a jazykovědu – zůstává stále zdrojem úvah o jejich původu. Zatímco Hankova poezie odezněla se svou dobou, Rukopisy si zachovávají svou sílu. Nedávno řekl o Rukopisech v rozhovoru pro Literární noviny Jan Antonín Pitínský: „… když jsem si v různých překladech přečetl Rukopisy, doslova jsem se do nich zbláznil, neboť jsem nějakým průrazem zjistil, že je to poezie zcela světová, ne okrajová, ale úchvatná, hodná Máchy a Erbena.“

Úryvky z Rukopisů, recitované Radovanem Lukavským, zazněly během pořadu jako doprovod. Jako příklad výtvarného umění inspirovaného Rukopisy jsme viděli Myslbekovy sochy na Vyšehradě a obrazy z Národního divadla. A protože se Rukopisy zabýval i Jára Cimrman, skončil pořad ukázkou z jeho divadelní hry „České nebe“.

Celý film můžete vidět zde.

Ještě upozornění: iniciálu N z Rukopisu královédvorského vidíte v záhlaví tohoto blogu.