Odpočívám u notebooku a sleduji YouTube. Vidím Židy v bílých košilích a černých kalhotách, s pejzy a jarmulkami na hlavách. Tančí a radují se z toho, že tančí. Hudba je popová, monotónní, někdy až techno, a zpěvák opakuje: „Rabbi Nachman, Nachman Meuman, rabbi Nachman Meuman…“
Protože tanec probíhá na rušné městské ulici v Tel-Avivu, někteří kolemjdoucí se přidávají. Hudba hraje většinou z reproduktorů, upevněných na střeše auta. Židé – a jsou to příslušníci breslovského hnutí – využívají zájmu okolních chodců k prodeji propagačních předmětů.
Podívaná mě fascinuje. V úvodu tohoto klipu bylo varování, že písnička je vlezlá (lepkavá). „Poslední tři dny jenom zpívám tuto píseň. Strach z tohoto tance mě pronásleduje. Nemůžu v noci spát.“ Pochopím, jak je to myšleno, když se v noci probudím a něco v mé mysli stále opakuje: „Rabbi Nachman, Nachman Meuman…“
Breslovské hnutí založil rabbi Nachman, který působil v ukrajinském městě Braclav v letech 1802-1810. Zkomolením jména Braclav vzniklo slovo Breslov. Rabbi Nachman prý říkával, že zarmoucen má být člověk maximálně jednu hodinu denně. Sloužit Bohu je třeba s radostí a láskyplným zápalem.
Rabbi Nachman zemřel r. 1810 v ukrajinské Umani. Po pádu komunismu prudce stoupl počet poutníků, kteří každoročně putují do Umaně k jeho hrobu, v letech 2008 a 2009 překročil počet poutníků 20.000.
Mezi ortodoxními Židy není optimistická hudba neobvyklým úkazem. Asi proto, že radostí ukazujeme Bohu vděčnost za život, který nám dal.
Tyhle písně si mě obzvlášť získaly:
Ari Goldwag: Am Echad (Jeden národ). Píseň vyzývá ke sbratření představitelů všech židovských myšlenkových proudů. V klipu zpěvák hraje čtyři různé typy Židů – ultra ortodoxní, breslovský, náboženský sionismus a sekulární (ne náboženský). Spolu s Ari Goldwagem vystupuje jeho syn Moshe Dov.
Beri Weber: Bei´Olkim. Melodická produchovnělá píseň, výborné provedení a sympatický zpěvák – co si přát víc?
Yeshiva Boys Choir: Ah, ah, ah (Ashrei). To není chlapecký sbor, to je smršť! Jak můžou děti ve škole zpívat takovou vypalovačku? Text je ze žalmu 84. „Blaze těm, kdo bydlí ve Tvém domě, mohou Tě zde vždy chválit.“ Chlapci z americké židovské školy zpívají s neuvěřitelným nasazením. Píseň není poučováním, ale vyznáním víry. Když poslouchám, dochází mi, že dětská duše asi dokáže blaženost u Boha postihnout lépe než duše dospělého.
Mám pocit, že jsem znovu po letech nalezla hudbu. Přeji mnoho radosti při poslechu.