Gott mit uns

Sabaton totiž zpívá písně epické, zejména o různých bitvách. Tak píseň Gott mit uns pojednává u bitvě u Breitenfeldu roku 1631.

Hrdinské písně jako ve starověku. A zároveň i jiný pohled na člověka, protože epika vidí člověka jinak než lyrika. Goethe kdysi rozebíral rozdíl mezi starou hrdinskou a moderní romantickou literaturou. Konflikt v epické literatuře je mezi povinností a jejím vykonáním, v lyrice mezi chtěním a vykonáním. Chtění je pro nás přitažlivější než povinnost a „muselo se lidí zmocnit, jakmile je poznali“.

Kdysi jsem četla v jedné internetové diskusi, že komunismus a nacismus zdiskreditovaly kolektivismus. Už se nespojujeme do radostného kolektivu s jedinou písní na rtech, ale každý si žije svůj soukromý život. Umělci neskládají pochody pro masy, ale noří se do svých individuálních světů, kterým už nikdo kromě uměleckých kritiků nerozumí. Jak o tom psal Ondřej Neff, génius „sedí někde sám se svou magořinou“.

„Sedmého září…“ zpívají členové skupiny Sabaton. I v jiných písních nám sdělují data nebo letopočty. Protože to, o čem zpívají, se odehrálo v reálném světě. Nikoli v individuálním světě umělcově, ale v našem společném světě, kde je každý den označen letopočtem. U Breitenfeldu se odehrála bitva a zapsala se do dějin lidstva.

Epika lidi spojuje, lyrika je rozděluje.

Spojeni smrtí. Všichni společně ochotni zemřít. Nobelova cena míru je hezká věc, při předávání si funkcionáři potřásají rukama, jenže tohle je vážnější – ochota položit život v bitvě za krále nebo za myšlenku.

Bůh a víra. Staromódní? Písně Sabatonu, stejně jako písně Rukopisu královédvorského, zůstávají především písněmi o konkrétních bitvách. Nepřesahují obzor vojáka dané doby. Nemají ambice kavárenských intelektuálů, nehledají přesahy. V tom je jejich síla. 

Sabaton – Gott mit uns – anglický text

švédský text a český překlad