Když hovoříme jenom o naší historii, dojde se vždycky k tomu, že komunisté vyhráli r. 46 volby. Nevěřím, že ty volby byly zcela svobodné. Byl tu strach ze Sovětů a zároveň zase si je ještě dost lidí idealizovalo.

Jiné je to, když se hovoří o polské historii. Poláci nevěří, že by u nich komunisté vyhráli svobodné volby. Říkají, že o nadvládě Sovětů u nich bylo rozhodnuto na Jaltské konferenci. Mocnosti si rozdělily svět.

A i jako neodbornice vidím, že u nás hrálo rozhodnutí mocností taky roli. Při pražském povstání Američané čekali za dohodnutou linií, v Praze se střílelo a popravovalo, ale museli jsme čekat na Rusy. Materiál na pomoc povstání, který měli Britové už naložený do letadel, jim Sověti nedovolili do Prahy přivézt. Pěkní osvoboditelé. Hned po „osvobození“ zatýkali nepohodlné lidi a odváželi je do Gulagu.

Odříkaného chleba prý největší krajíc – něco na tom bude: já jsem vždycky pranýřoval nepovolování diskusí, ale teď objevuju toho půvab a nové dimenze. Ať už je článek zaměřen jakkoli – kdo má na srdci něco tak podstatného, že to opravdu nemůže smlčet a musí to nutně s autorem sdílet, může vždycky napsat mail. Jako bonus má, že na 1000 znaků nemusí se ohlížet. Já už si tak s pár lidmi tady z blogu píšu.

Nikdo, ani sebehorší autor, nemá zapotřebí číst pod svým textem slinty, jaké píše shora jmenovaný anonymní blb nebo nějací jiní, jemu podobní. Diskuse je výměna názorů a s někým, kdo ani neví, pod čím, o čem a co píše, natož aby nějaký podložený názor měl, není – kromě nadávek – co vyměňovat.

A debil si může povídat pod nejrozmanitějšími přezdívkami i sám se sebou.

K beztřídní společnosti v Rusku: tam měli tak beztřídní společnost, že do některých čtvrtí běžný člověk vůbec nesměl vkročit, hlídkovali tam milicionáři.