Reklama
 
Blog | Dana Mentzlová

Turistické značky

Kdysi jsme trávili celé tři týdny ve východním Německu u Baltského moře. Na studenou vodu pro otužilce už jsme si zvykli, projeli jsme pár městeček. Tu přišla maminka celá nadšená, že viděla na ulici mapu okolí, že tu jsou turistické značky a mnohé zajímavosti, například kamenný stůl.

Odpoledne jsme tedy vyrazili z městečka Ahlbecku, rodiče, sestra a já, po žluté turistické značce. Měla nás dovést ke kamennému stolu, který zde byl jadrně nazýván Steintisch.

Turistickou značku vyznačovaly malé plechové čtverečky na stromech. Byly to jen čtverečky bez šipek, takže jsme nejednou bloudili v předpokládaném směru a hledali další.

Ne že bychom neměli zkušenosti s turistickými značkami. U nás už jsme leckterou prošli a s nostalgií jsme vzpomínali, jak nás někdy zelená nebo žlutá protáhla opuštěnými, zapadlými místy. Jedna žlutá vedla lesem po strašně zarostlé cestě, kde jsem se naučila, že na kopřivy nepotřebujete mačetu. Když pořádně švihnete, useknete je i klackem.

Reklama

Proto jsme s jakýmsi odborným nadhledem odsuzovali značku ze čtverečků, u kterých chyběly šipky. Zvláště když se ukázalo, že před pravoúhlým křížením cest značka „střihla“ lesem přes roh, aniž by tam byla patrná pěšina.

Zanedlouho jsme přešli na červenou značku, která byla namalovaná barvou na stromech, takže měla i šipky. Jenže co čert nechtěl, najednou ty šipky ukazovaly doleva i doprava. Značka se rozdvojovala.

Po probádání terénu vyšlo najevo, že před námi je kulaté údolíčko a značka vede kolem dokola. Je možné údolí obejít zleva i zprava, a nebo kolikrát dokola chcete. Na druhé straně údolí pokračovala značka dál.

Když už padal soumrak, došli jsme na vytoužený Steintisch, který byl na mapě v Ahlbecku vyobrazen jako velký kámen, stojící na menším kameni. Ve skutečnosti to byla rozvalená hromada kamenů a betonu. Vhodnější název pro tento útvar by byl „Stein- und Zementtisch (Ruine)“.

Sešli jsme po červené do blízké vesnice a tam jsme znovu viděli mapu. Byly na ní jiné turistické značky než v Ahlbecku. Tak nám došlo, že každá obec tu má vlastní turistické značky. Z Ahlbecku vedou značky plechových čtverečků, a z této druhé menší obce značky malované barvou. Na běžné papírové mapě ovšem nejsou ani jedny.

Ale ten údiv, že jsme v něčem lepší než Němci!

Později jsem dokonce zaslechla názor, že české turistické značení je nejlepší na světě. Nevím, jestli je to pravda. Teď o velikonocích jsme navštívili vzdálené příbuzné v Drážďanech a Matthias nám vyprávěl, jak cestuje s kolegy na kole podél Labe. Trasu projíždějí od pramene kus po kuse, po jednotlivých úsecích se vracejí do Německa a příště zase navážou.

V Čechách jim chutná pivo a líbí se jim turistické značky, protože jsou centrální.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama