Reklama
 
Blog | Dana Mentzlová

Nákup gauče

 

To jsme se zas jednou rozhodli, že si koupíme nový gauč. Ale na rozdíl od starého, který jsme zdědili, tenhle nový bude odpovídat všem našim požadavkům. Bude rohový, bude mít přesné rozměry podle místnosti a bude mít sundavací potah.

Prohlédla jsem nabídky na internetu. Rozměrově skoro nic nevyhovovalo, a ten, který vyhovoval, zase neměl sundavací potah. Napsala jsem výrobci, zda není schopen sundavací potah dodat. Nebyl.

Začala ve mně hlodat nespokojenost. Copak jsme první, komu někdy upadlo jídlo na gauč? Nakonec se snad opravdu budeme muset vypravit do té Ikey, kde hrdě inzerují gauče se sundavacími potahy, ovšem tam mi zas nevyhovují rozměry. Na chvíli mě zlákala i nabídka kruhového gauče v jednom inzerátu. To by byla frajeřina! Ale zase nevyhovovaly rozměry.

Zvažovali jsme možnost nechat potah ručně ušít. To vyjednávání a měření okolo. Pak se nám třeba výsledek nebude líbit a co horšího – co když se potah bude zouzat.

Reklama

Já totiž nesnáším, když se něco zouzá. Vy nevíte, co to je? Tak si přehoďte přes nějaký gauč kus látky a párkrát si na něj sedněte. A uvidíte, jak se zouzá. A vy můžete donekonečna narovnávat.

Tak se mé úvahy ocitly na mrtvém bodě. V té době jsme shodou okolností jeli na návštěvu ke známým, Pavlíně a Petrovi. Známe se už řadu let. Po radostném uvítání jsme zamířili do obýváku a tam si najednou vzpomínám: „Jé, Pavli, u vás jsme si loni tak pěkně poseděli tady na tom gauči!“ Dotazuji se, čím to je.

Petr naštěstí ví: „Protože má vyšší opěradlo a je podepřená hlava. Já musím mít podepřenou hlavu, i v práci mám židli s vyšším opěradlem.“ Tomu se říká záblesk poznání. Cestou zpátky jsme se hned zastavili v nejmenovaném obchodním domě s nábytkem.

Kupodivu, na prodejní ploše bylo hafo luxusních i obyčejnějších gaučů, ale téměř všechny s nízkými opěradly. S vysokým byl jen jeden typ, který se nám hned zalíbil také proto, že snad jako jediný měl sundavací potah. Akorát nebyl rohový, no, člověk nemůže mít všechno. Jako satisfakci mi stačilo představit si budoucí majitele ostatních gaučů, jak se na nich budou kroutit a stejně se jim nebude pohodlně sedět.

Pro jistotu jsme ještě poctivě vyzkoušeli ostatní gauče, což se líbilo zvlášť dětem. Bublala jsem při tom, že se ten nábytkový průmysl moc nevyznamenal. A pak jsme si koupili ten náš vyhlédnutý s vysokým opěradlem a k němu ještě dvě koženkové kostky, na které si můžeme dávat nohy. Kostky jsou doma velmi oblíbené, akorát se z nich občas něco sype. Tak na závěr ještě obrázky:

Tady sedí Pavlína doma na tom výborném gauči:

  

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tady sedím já na běžném gauči v běžném obchodním domě:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

  

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama