Reklama
 
Blog | Dana Mentzlová

Muzeum Sikorského

Jdeme londýnskou ulicí Princes Gate, aspoň doufáme, že ještě neskončila, a hledáme číslo 20. Číslo je před námi. Zvoním na zvonek. Dveře otevírá stará paní. Říkám, že chceme vidět muzeum Sikorského.

„Ano, tady je muzeum Sikorského.“ Paní se nás ptá, odkud jsme a jakým jazykem má mluvit. Za vhodnější považuji angličtinu. Nevím, jak by děti rozuměly polsky, obzvlášť kdyby se paní rozpovídala podrobněji.

Vede nás do první místnosti, kde jsou ve vitríně dokumenty. Z její řeči vyplývá, že jeden z dokumentů se týká jí samé. „Vy jste byla v armádě generála Anderse?“ Ano, byla v polské armádě, která za druhé světové války přešla ze Sovětském svazu přes Írán a Izrael do Itálie. V dětském oddíle jako signalistka.

Vybavuje se mi pohnutá historie Andersovy armády. Poláci směli odejít ze Sovětského svazu, pouštěli je dokonce z koncentračních táborů, protože chtěli bojovat proti nacistickému Německu. Aby jich mohlo odejít co nejvíc, formovali také dětské oddíly.

Reklama

Stojíme před psacím stolem generála Sikorského a můj muž klade otázku: „Vy jste znala Sikorského?“ Trefa. Právě když naše průvodkyně byla v armádě generála Anderse, přijel se předseda polské exilové vlády na své vojáky podívat.

Pokračujeme do dalších místností a řeč přichází na další body polské historie:

– polští piloti v britské armádě, mezi nimi český pilot František.

– medvěd Wojtek v armádě generála Anderse. Je tu jeho socha. Vrtá mi hlavou, jestli opravdu pomáhal nosit vojákům bomby.

– váš Beneš věřil Rusům, Poláci jim nevěřili. A stejně jako vy jsme byli obsazeni.

– šifrovací stroj Enigma, jehož kódování z velké části vyluštili Poláci. Přesto byl natočen film o Enigmě, kde Polák vystupuje v záporné roli špióna.

– prapor, který zavlál na Monte Cassinu po jeho dobytí Poláky. Naší průvodkyni se rozjasní tvář, když slyší, že jsme byli na polském hřbitově na Monte Cassinu.

– historie ponorky Orzel. Když bylo Polsko obsazeno Německem a Sovětským svazem, jeho lodi a ponorky se musely postarat samy o sobe. Ponorka Orzel byla zajata v Estonsku, byly jí zabaveny mapy. Posádka si nakreslila po paměti mapy a podařilo se jí s ponorkou uniknout do Británie. Ručně kreslené mapy jsou zde vystaveny.

– smrt generála Sikorského při letecké nehodě na Gibraltaru. Britové asi něco věděli předem, jeden Brit ho varoval, ať s sebou nebere dceru, je to dodnes záhadné… (spiklenecký úsměv)

– Varšavské povstání. Rusové sami vyzývali k zahájení povstání, a potom nepostupovali. Dokonce nedovolili britským letadlům, která chtěla povstání pomoci, přistát na sovětském území…

 

Paní hovoří s velkým zaujetím. Vrací se k odchodu armády generála Anderse ze Sovětského svazu roku 1942. V Rusku to bylo hrozné, byl tam strach. Ukazuje nám fotografii ležícího vyhladovělého dítěte. Polští vojáci se dělili o své dávky jídla s dětmi, které se přidaly k armádě. (Ale to nestačilo, všichni měli málo. Vzpomínám si na vyprávění Franka Rymaszevského. Jeho bratr Zygmunt přišel k polskému vojsku z pracovního tábora ve Vorkutě a nedlouho potom zemřel vyčerpáním.)

Když přijeli do Íránu, říkala takovému nemocnému, vyhladovělému chlapci, aby byl rád, že se dostali ven z Ruska. A on zemřel. V íránském městě Pahlavi (nyní Bandar-e-Anzali) je hřbitov Poláků, kteří zahynuli krátce po úniku ze sovětského ráje.

 

***

Prošli jsme celý Polský institut, kde jsou všechny možné místnosti zařízeny jako muzeum. Přátelsky jsme se rozloučili. Asi tu často nemívají hosty z Čech.

Cestou domů hovoříme o Victory parade, slavnostní přehlídce vítězů druhé světové války, v Londýně v červnu 1946. Naše průvodkyně nám říkala, že Poláci na přehlídku nebyli pozváni, přestože se účastnili zástupci mnoha států, i vzdálených. Nechtělo se mi kazit atmosféru a říkat jí, že mám z internetu jiné informace. (zde).

Problém byl v tom, že Poláci byli politicky rozděleni. Měli dvě vlády, které se navzájem neuznávaly. Britové poslali pozvání vládě národní jednoty v Polsku, která byla ovládána komunisty a byla pod vlivem Sovětů, a pominuli exilovou vládu v Londýně. Polští vojáci, kteří bojovali pod britským velením, uznávali jen svou londýnskou vládu a necítili se být prosovětskou vládou zastupováni.

Rozhodnutí orientovat se na prosovětskou vládu bylo od Britů pragmatické a kruté. Polští vojáci v britské armádě cítili hlubokou urážku. Na druhou stranu, Britové měli pádné důvody. Polská exilová vláda požadovala zpět rozsáhlé území na východě (tzv. Kresy wschodnie v dnešním Bělorusku, Litvě a Ukrajině), ze kterého Sověti nemínili ustoupit.  

A Sovětský svaz byl pro Británii důležitějším partnerem než polská exilová vláda bez území a bez spojenců. Představitelé této vlády byli představiteli předválečného Polska, a toto Polsko nemělo přátelské kontakty ani s Rusy, ani s Čechoslováky. Před válkou se Polsko orientovalo na Německo a Maďarsko. Odmrštěni Německem, smluvili se na poslední chvíli s Anglií a Francií, ale ti jim již nepomohli.

Je škoda, že Polsko a Československo nečelily nebezpečím 20. století společně. Polsko nebylo na straně Československa v době mnichovské krize, naopak si ve vypjaté historické situaci přihřálo vlastní polívčičku. Československo pak už nemohlo pomoci Polsku v září 1939, protože neexistovalo. Naopak území protektorátu bylo nástupištěm útoku na Polsko, nad to s aktivní slovenskou účastí.

Poláci nám zase mohou vyčítat, že československé elity podceňovaly bolševické nebezpečí. Ovšem v r. 1918 se ani oni nepřidali na stranu legií československého vojska na Rusi v jeho boji s bolševiky.

Stíny minulosti… a světlá místa. Boj Poláků proti nacistům a bolševikům byl obdivuhodný. Blízkost jazyka a zeměpisná poloha nás nadále předurčuje ke spolupráci. 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama