Reklama
 
Blog | Dana Mentzlová

Jako v Oděse

aneb kolik drátů vede ke zvonku. K pochopení tohoto blogu je třeba znát historku, kterou rád vypráví můj tatínek.

Učitel jednou zkoušel žáka a ptal se, kolik drátů vede ke zvonku. Žák řekl, že jeden. Učitel ho opravil, že ke zvonku musí vést dva dráty. Žák na to namítl, že když byl v Oděse, měli tam u zvonku jenom jeden drát a muselo se za něj zatáhnout.

Na závěr tatínek vždycky dodává: Všude vedou ke zvonku dva dráty a v Oděse jen jeden.


Reklama

A teď k vlastnímu blogu. Koncem února jsme vyrazili za kamarádkou Marcelou do Londýna. Ještě jsme tam nikdy nebyli, takže jsme si vše prohlíželi s velkým zájmem. Ráno, sotva jsme vylezli z domu, vybízela jsem Klárku, ať fotí pravou londýnskou mlhu.

Nebyli jsme, pravda, přímo v Londýně, ale v Dartfordu, což je městečko spojené s Londýnem příměstským vlakem. Marcela bydlí vedle školy, do které chodil Mick Jagger. Zpěvák svoji školu asi dvakrát do roka navštěvuje. Vypráví se, že při poslední návštěvě nedojedl kousek dortu a nějaký student dal ten zbytek dortu na e-bay. Kolik dortů se tehdy na e-bayi celkem prodalo, legenda nepraví.

 

 

V únorovém sychravém počasí nevypadá Dartford zrovna přívětivě se svými četnými cihlovými domy se zašlými a opršelými cihlami. Jak by tady asi pochodila EU se svými energetickými štítky? Potkáváme studenty ve školních uniformách, spěchající do školy. Jsou tu vedle sebe chlapecká a dívčí škola. Do posledních ročníků chlapecké školy chodí i děvčata.

Procházíme centrem obce, kde obhlížíme pomník padlým v první světové válce. Poblíž pomníku je mřížový plot parku, na který účastníci poslední vzpomínkové akce pověsili množství věnců s červenými máky. Shromáždění u pomníku jsou prý vždycky hojně navštívená.

 

Na nádraží jsme si koupili celodenní londýnské jízdenky a než přijede vlak směrem na Cannon Street, okukujeme provizorní zařízení – nádraží se totiž zrovna přestavuje. Visí tu velký plakát, lákající kolemjdoucí, aby se stali učiteli fyziky. Marcela nám říká, že v Londýně je nedostatek učitelů všech předmětů, ve kterých se musí něco umět.

Na plakátu je perspektivně vyhlížející mladý muž a ukazuje obrázek cívky, připojené k baterii. Náš patnáctiletý syn Leon si plakát prohlíží a praví:

„Maj to jako v Oděse, maj tam jenom jeden drát.“

„Mají tam dva dráty,“ namítám a ukazuji, jak od cívky vedou dva dráty k baterii.

 

 

Na to Leon ukazuje, že oba dráty jsou společně připojeny k jednomu pólu baterie. A pod tohle se podepíše Institute of Physics. Manžel Ruda míní, že jeden drát může vést skrytý za baterií k opačnému pólu. „Ale je to schéma, mělo by to být vidět správně.“

Vlak přijíždí, nastupujeme. Po několika stanicích vlak stojí a řidič se omlouvá za zpoždění. Opakuje: „I was in time“, a že prý ten vlak před ním zdržuje, kdežto on sám za nic nemůže. Připadá mi to zvláštní, ale zanedlouho zjistím, že v Londýně často řidič vlaku nebo metra povídá něco cestujícím, čemuž většinou nerozumíme. Jiný kraj, jiný mrav. 

Pokračování možná příště.




Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama