Reklama
 
Blog | Dana Mentzlová

Hrob svatého Cyrila

 Abych dokončila vyprávění o cestě do Itálie, pojednám dnes o návštěvě hrobu Konstantina Filosofa, kterého známe jako sv. Cyrila z nerozlučné dvojice Cyril a Metoděj.

Druhý den našeho pobytu v Římě jsme navštívili Koloseum a rozlehlou oblast zřícených památek Forum Romanum. Obrovské davy u vchodu Kolosea zvládali tamní zaměstnanci s obtížemi, naštěstí je budova na nával návštěvníků stavěná a umožňuje rozptýlení lidí na ochozech a širokých schodištích.

 

 

Reklama

Krásný výhled na vítězný oblouk nezabránil tomu, že se mě po předchozích dnech začala zmocňovat únava. Modrá obloha, den se rozhoříval (jak se píše v Rukopisech) a na Forum Romanum jsme zamířili špatnou cestou, ačkoli hned na začátku byla varovná cedule, že tudy se tam nejde. S povzdechem jsme vzpomněli na okřídlená slova Stephena Leacocka: „Copak sakra nevidíte tu sakra ceduli!“

Další pouť mezi římskými zříceninami pro mě byla namáhavou anabází od lavičky k lavičce, zatímco manžel s dětmi prozkoumávali okolí. Nějak se mi v duchu stále vracelo, že svatý Cyril přišel do Říma a zemřel. Zanedlouho možná uvidím jeho hrob v bazilice svatého Klimenta.

Po shlédnutí Fora Romana míříme do uličky Via di san Giovanni in Laterano pár kroků od Kolosea. V uličce je jedna restaurace za druhou, zahrádky na chodníku. Protože bazilika sv. Klimenta otvírá až od 13 hodin, sedáme si také ke stolku, abychom se posílili a využili čas.

U vchodu do baziliky se před otevřením nahromadilo nemálo lidí, avšak nikdo z nich nevypadal, že tu napjatě čeká na spatření hrobu sv. Cyrila. Na ceduli vedle dveří je povídání o kostelu, ale je tam tolik historických zajímavostí, že hrob našeho slavného světce ani není uveden.

Stará paní otvírá čekajícím návštěvníkům dveře baziliky a manželovi dochází, že tílko a kraťasy nejsou vhodný oděv. Naštěstí paní pouští dovnitř všechny zájemce, ať už mají vhodný oděv nebo nemají.

Uvnitř je modře vymalovaná klenba stejně jako na fotografii na internetu. V jednom rohu kostela je umístěn obchod se suvenýry a prodávají se tam vstupenky do podzemí za 5 euro na osobu. Syn k mému podivu projevil zájem jít se tam podívat, jdeme tedy dolů dva.

Sestupujeme v šeru do příjemného chladu dole. Jsou tu dvě podzemní patra. V jednom je původní bazilika ze 4. století, zničená r. 1084 Normany. Tuto baziliku viděli Konstantin a Metoděj se svými velkomoravskými žáky. V patře pod ní je římský obytný dům, jehož součástí byl chrám boha Mithry.

Hrob sv. Cyrila se nachází v postranní lodi podzemní baziliky.

Konstantin…

Nic mu nebylo milejšího než učení.

 

V sedmi letech dítě vidělo sen a vyprávělo jej otci a matce a pravilo: „Náčelník shromáždil všechny dívky našeho města a řekl mi: Vyber si z nich, kterou chceš za ženu a pomocnici, věkem ti rovnou. Já jsem se na všechny podíval a prohlédl si je a uviděl jsem jednu krásnější než všecky ostatní, její tvář se skvěla a byla ozdobena hojně zlatými šperky a perlami a všelikou nádherou. Jméno její bylo Sofia, to jest Moudrost: Tu jsem si vyvolil.“

Život sv. Konstantina-Cyrila

 

Studoval v Cařihradě řecké a římské spisovatele, geometrii, aritmetiku a všechna ostatní řecká umění. Kromě toho studoval křesťanské spisovatele a bibli. Cařihrad (dříve Konstantinopol, nyní Istambul) byl hlavním městem východořímské (byzantské) říše a uchovával dědictví starého Řecka i Říma.

Se svým starším bratrem Metodějem byl Konstantin vyslán na Krym k národu Chazarů, aby jim vyložil křesťanskou víru. Diskutoval se židy a muslimy o víře a v diskusi zvítězil. Během cesty po Krymu provedl pátrání po hrobu svatého Klimenta, římského papeže a mučedníka, který byl s přivázanou kotvou kolem krku shozen z lodi do moře. Nalezené ostatky sv. Klimenta nosil pak Konstantin stále u sebe.

Na žádost velkomoravského knížete Rostislava vyslal byzantský císař Michal III. bratry Konstantina a Metoděje na Velkou Moravu, aby tam vyučovali křesťanskou víru ve slovanském jazyce. Konstantin považoval za nutné sepsat pro ten účel Slovanům knihy.

 

Nahé jsou zajisté všechny národy bez knih
a nemohou bojovati bez zbraní
s protivníkem našich duší,
uchystáni za kořist věčné muky.
Národové, kteří nemáte rádi nepřítele
a hodláte zápolit s ním mocně,
otevřete pozorně dveře rozumu,
když jste přijali nyní zbraň tvrdou,
kterou kovají knihy Hospodinovy,
hlavu ďáblovu mocně potírající.

Konstantin: Proglas

 

Sám vytvořil slovanskou abecedu (hlaholici) a dal tak základ slovanskému písemnictví v době, kdy ani Němci ještě neměli knihy ve svém jazyce. Náboženské texty překládali Konstantin a Metoděj ze své rodné řečtiny do slovanského jazyka, kterému se říká staroslověnština, nebo správněji církevní slovanština.

Po smrti Konstantina a Metoděje se staroslověnské písemnictví rozšířilo do Bulharska, Makedonie, Srbska, Chorvatska, Rumunska a na Kyjevskou Rus. Církevní slovanština se stala v těchto zemích univerzálním jazykem církve, a zpočátku byla i úředním jazykem, podobně jako latina v západní Evropě. Dodnes je církevní slovanština bohoslužebným jazykem pravoslavné a řeckokatolické církve.

Kolem hrobu svatého Cyrila vidíme pamětní desky a mozaiky, které sem nechali zasadit příslušníci různých národů. Jsou tu dvě desky od Srbů, dvě od Bulharů, jedna od Černohorců, jedna od Ukrajinců, jedna od Řeků a od května 2011 je tu i deska od Čechů. Od slovenského národa je tu stůl a ve dvoře baziliky velká kamenná urna.

Bohužel, dějepis a literatura se u nás učí především z hlediska Čechů, a proto si mezinárodní význam sv. Cyrila a Metoděje ani neuvědomujeme.

Svatý Cyril zemřel 14. února 869 v Římě. Před smrtí prosil svého bratra Metoděje, který se chtěl uchýlit do klidu kláštera, aby neopouštěl moravskou misijní práci. Metoděj uposlechl a ještě 16 let až do své smrti šíříl křesťanství mezi Slovany.

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama